Rozhovor Haló novin se Stanislavem Grospičem, místopředsedou ústavně právního výboru sněmovny (KSČM)
Po volbách jste skočil rovnýma nohama do práce v Poslanecké sněmovně. Jako předseda mandátového a imunitního výboru jste se ocitl bezprostředně v centru mediálního zájmu. Mám tím samozřejmě na mysli vše, co se odehrávalo kolem vydání předsedy ANO a premiéra Andreje Babiše a předsedy poslanců ANO Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Jak jste takový zájem a tlak médií zvládal? Co bylo nejhorší?
Člověk to musí brát, tak jak to přichází. Byl jsem členem mandátového a imunitního výboru sněmovny již v minulém volebním období. Představu o práci výboru i určité praktické zkušenosti jsem tedy měl. Určitě se na mandátový a imunitní výbor soustřeďovala větší míra pozornosti, než by tomu bylo za jiných okolností. Odpovídal tomu i zájem politických stran na obsazení tohoto výboru. Upřímně řečeno - neměl jsem však ani příliš času si nějaký zvýšený mediální tlak či některé projevy představitelů pravicových uskupení připouštět. Hlavním úkolem bylo, aby mandátový a imunitní výbor zahájil co nejdříve svou činnost v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, a umožnil tak rozběhnutí práce celé dolní komory parlamentu.
Co bylo nejhorší? Snad tlak některých médií podsouvat »jejich« pohled na to, jak by měl mandátový a imunitní výbor postupovat a rozhodovat. Trochu to někdy připomínalo metody středověké inkvizice, a nikoliv snahu o zprostředkování objektivních a nestranných informací. To nemá s principy demokratického fungování právního státu ani s právem na svobodný přístup k informacím nic společného.
KSČM iniciovala ve sněmovně vznik ústavní komise, jejímž jste členem. Co je především cílem tohoto orgánu? I v minulosti jsme obdobné komise v parlamentu zažili, ale pokud se nepletu - na ničem podstatném se neshodly.
Skutečně se v počátku tohoto volebního období KSČM podařilo prosadit ustanovení Stálé komise pro Ústavu Poslanecké sněmovny. Považuji to za výrazný počin komunistické strany. V některých minulých volebních obdobích byly obdobné komise ustanoveny. Je relativní tvrdit, že se na ničem neshodly. Vždy je to o náplni jejich práce a také o politické vůli, která v zákonodárném sboru není nepodstatná. Každopádně takovéto komisi byly partnerskými orgány obdobné komise Senátu. To je podstatné, neboť při přijímání jakýchkoliv ústavních změn nemůže jedna komora parlamentu přehlasovat komoru druhou. Tyto komise by tedy měly sloužit k nalézání shodných průsečíků a zvažování nutnosti ústavních změn.
V minulém volebním období tato komise ustanovena nebyla, nahrazoval ji podvýbor ústavně právního výboru. Ukázalo se však, že to nebyla zrovna nejlépe zvolená cesta. Tyto komise v minulosti ovšem přispěly i k tomu, že se z Ústavy České republiky nestal trhací kalendář.
Nyní se hovoří o třech základních okruzích, jimž se komise bude zabývat. Obecné referendum, přímá volba starostů a hejtmanů spolu s volebními zákony, odvolatelnost veřejných činitelů.
Největší ústavní změnou bylo zřejmě zavedení přímé volby prezidenta republiky. Do jaké míry to byl dostatečně promyšlený krok? Přímá volba vyvolává očekávání, která pak hlava státu nemůže splnit.Soudím, že o tomto tématu již bylo napsáno a ještě bezpochyby bude napsáno mnohé. Z mého pohledu byla přímá volba přijata do našeho ústavního pořádku tehdy nejjednodušším způsobem, na kterém byl v danou chvíli politický konsenzus. Ale velice záhy se ukázalo, že cesta nejjednodušší nemusí být zpravidla cestou nejlepší. Chápu to ale tak, že tehdejší politické strany nebyly schopny se dohodnout na širších změnách Ústavy ČR. Odráželo to velice odlišné názory mezi pravicovými stranami, bezbřehý optimismus sociální demokracie a snahu komunistické strany zachovat i při přímé volbě prezidenta parlamentní charakter České republiky. Ke změnám se tak přistupovalo pod silným tlakem různých občanských aktivit, kterým sdělovací prostředky dávaly velký prostor. Vytvářelo se tak ovzduší, že vlastně není jiné volby. To bylo špatně.
Exministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) nedávno prohlásila, že změny Ústavy prosadí s kýmkoli. Hovoří zejména o přímé volbě starostů a hejtmanů. Jaký na to má názor KSČM?
Nezaznamenal jsem takový výrok. Myslím, i že racionálno přístupu k Ústavě České republiky spočívá především v tom, že si ji budeme vážit a respektovat ji. Ústava nemůže být kazuistická, tedy popisná, reagující na každý společenský jev, který se objeví. Její hodnota spočívá v abstraktnosti schopné pojmout a předvídat šířkou škálu různých společenských situací. Hovořili jsme o přímé volbě prezidenta republiky. Nespokojenost s prvou volbou hlavy státu vyvolala u pravicových politických subjektů, ale také zejména u České strany sociálně demokratické přehršel nejrůznějších návrhů na změny Ústavy tak či onak omezující postavení prezidenta republiky. To je velice špatná, výrazně politicky účelová cesta. Někdy mi připadá lehce úsměvné, že právě komunistická strana ze všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně nejvíce hájí dnešní Ústavu buržoazní parlamentní republiky.
Komunisté dnes o přímé volbě starostů a hejtmanů diskutují uvnitř strany. Taková volba má své klady, ale i velké zápory. Máme tu jak kladné, tak negativní zkušenosti ze sousedního Slovenska. Chci ale říci, že přímá volba starostů nijak nezvýší míru přímé demokracie. Takováto změna si vyžádá i rozsáhlou změnu právních předpisů, jimiž jsou obce a kraje dotčeny. Je třeba nepodlehnout populismu například Pirátů a věc skutečně odpovědně posoudit. Osobně si myslím, že to dnes není to nejaktuálnější, co potřebujeme. Obecné referendum je mnohem potřebnější.
Už dříve se hovořilo třeba o klouzavém mandátu, posílení kompetencí NKÚ, ale rovněž o změně délky mandátu ústavních soudců, způsobu jmenování guvernéra a členů bankovní rady ČNB…
Je to několik témat, jež spolu navzájem nesouvisí. O všech se však hovoří velice dlouho. KSČM se diskusi o nich nebrání, ani nevyhýbá. Klouzavý mandát může plnit svůj účel, proč ne. Mnohem raději bychom však řešili otázku ztráty mandátu v situaci, kdy poslanec opustí poslanecký klub strany či hnutí, za které kandidoval ve volbách a byl za něj zvolen, či dokonce přejde k jinému politickému subjektu. To je v rozporu s volebním zákonem, který říká, že poslanci jsou zvoleni za politické strany, politická hnutí či jejich koalice. My proto chceme řešit přeběhlictví, kterým byl historicky poznamenán téměř každý politický subjekt v Poslanecké sněmovně.
Pokud jde o posílení kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, k tomu snad řeknu jen to, že KSČM ho má i ve volebním programu KSČM, a také už ho dlouhodobě prosazujeme.
U způsobu jmenování guvernéra a členů bankovní rady ČNB je trochu vidět akt vůči přímé volbě prezidenta. Myslím si, že to není zdaleka nejpotřebnější věc, kterou bychom se měli zabývat.
ANO v souvislosti s možnými změnami Ústavy mluvilo třeba také o snížení počtu poslanců, zrušení Senátu, změně volebního systému do sněmovny na většinový… Předpokládám, že by takové změny především v Senátu neměly šanci. Je to tak?
To může být velké téma. Několikrát už bylo v minulosti nastoleno. Nejdále došlo v roce 2000 - až k Ústavnímu soudu, a pak za účinkování ministra vnitra za Věci veřejné Radka Johna. Pro KSČM nejsou tyto změny na pořadu dne. Myslíme si, že je třeba zachovat parlamentní charakter České republiky. Navrhované změny volebního systému vypadají navenek líbivě, ale ve skutečnosti posunou Českou republiku k více autoritativnímu režimu s rozhodující úlohou moci výkonné, tedy vlády. Nezpochybňuji, že by měla opodstatnění třeba diskuse o srovnání velikosti volebních krajů. Ale znovu podotýkám, že to není rozhodující úkol dneška.
Stále se hodně diskutuje o amnestii prezidenta republiky. Měla by zůstat tato možnost zachována?
V podobě, v jaké ji dnes zná náš právní řád, má amnestie prezidenta ČR své místo. Jsem si vědom toho, že v minulosti došlo k různému využití tohoto institutu u prezidentů České republiky. Nicméně můžeme se bavit o zpřísnění podmínek jeho využití, ale v právním řádu by jako poslední možnost měl být tento institut zachován.
A co prezidentské veto? Jsou hlasy, že by mělo dojít ke zvýšení sněmovní většiny nutné pro přehlasování veta prezidenta, když předtím zákon odmítl Senát, ale sněmovna ho přehlasovala.
Myslím si, že tak, jak je prezidentské veto konstruováno v Ústavě České republiky, je vyváženo i ve vztahu k případnému přehlasování Senátu coby druhé komory Parlamentu České republiky.
Prý je ve světě velmi ojedinělé, že je zákonodárnou iniciativou obdařen poslanec jako jednotlivec. I k tomu už bylo dost připomínek, jsou oprávněné?
K tomuto tématu se v poslední době soustřeďuje stále více a více připomínek a podnětů. Je hlubokou pravdou, že mnohdy i vládní strany a vláda často používá k prosazení svých návrhů jednotlivé poslance. Na druhou stranu, je-li Česká republika postavena na principu parlamentní demokracie, je dost těžké vážně omezit zákonodárnou iniciativu poslance. Osobně se k takovému kroku nepřikláním.
Potřebuje česká Ústava po 25 letech od svého vzniku nějakou výraznější revizi, zpřesnění některých lhůt, termínů, pravomocí?
Česká Ústava určitě potřebuje hlubší zhodnocení vyváženosti vztahů mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Zvážit vztah institutu přímo voleného prezidenta k parlamentu, vládě. Často se hovoří o postavení NKÚ. Velice často se mluví o zcela nové úpravě soustavy státních zastupitelství. Je třeba však tyto věci posuzovat věcně a vyvarovat se tlaku jednotlivých politických subjektů, které mají často tendenci prosazovat účelové změny, které se jim právě teď hodí, protože například neuspěly ve volbách.
Ústava ČR vznikala v době, kdy už se vědělo, že Československo jako jednotný stát skončí. Nebylo na nic moc času, přesto ji většina ústavních právníků považuje za zdařilou. Jste stejného názoru?
Považuji českou Ústavu za poměrně výrazně zdařilou. Obstála v řadě krizových situací. Myslím si, že ji především nyní potřebujeme naplnit například v otázce obecného referenda, a jen několika málo oblastech. Také by neškodilo, kdyby se jí řada politických subjektů naučila znát a skutečně se jí řídila.
Marie KUDRNOVSKÁ